Prosazujeme tyto cíle:

• povinnost představit a obhájit proreformní a veřejnou koncepci rozvoje školy dle standardů ČŠI (Kvalitní škola) při výběru nového či pokračování stávajícího ředitele školy v Králově Poli
• podpora profesionální prevence sociálně-patologických jevů na královopolských školách
• zlepšení spolupráce mezi královopolskými školami všech stupňů a zřizovatelů, vzdělávání o Králově Poli - obnova projektu "Učíme o Králově Poli"
• vytvoření expozice o Králově Poli, jeho tradicích a minulosti, přednášková činnost pro veřejnost
• zatraktivnění Královopolských listů pro všechny věkové kategorie
• větší otevřenost radnice, aktivní komunikace s veřejností
• ohledy na zájmy obyvatel Králova Pole např. při plánování komplexního rozvoje významné lokality v městské čtvrti Ponava (Za Lužánkami, Planýrka) mezi ulicemi Sportovní, Drobného, gen. Píky a Porgesova, Sadová nebo okolí Zahrádek Tesla (Purkyňova - Vodova - Srbská)
• bezbariérovost, pomoc potřebným, charitativní sběr šatstva
• elekrické nabíjecí stanice do veřejných garáží v MČ a na vybraná parkovací místa
• pokračování obnovování královopolského kroje (odborná konference), obnova královopolské hodovní tradice (k 11. říjnu)
• pokračování ve vyvěšování moravské vlajky na sv. Cyrila a Metoděje na královopolské radnici

Obnova královopolského kroje

Hana Vyšinská, obnovitelka kroje, a Ondřej Hýsek, iniciátor obnovy, v královopolském kroji, 2022

Mladý pár ve svátečním královopolském kroji z přelomu 19./20. století

Podklady na základě uvedených zdrojů zpracoval Mgr. Ondřej Hýsek, Ph.D., zastupitel

Slavnostní královopolský kroj patří do skupiny krojů Brněnska. Tradiční moravské místní kroje se zde používaly odedávna až do začátku 20. století, nejdéle na hodech, dožínkách a jiných slavnostech. Jeho autentická původní podoba je dochována na třech černobílých fotografiích – ženský kroj (k tanci) na fotografii dvou mladých dívek z roku 1891 a fotografii starší dámy z roku 1904, mužský kroj na fotografii čtyř krojovaných párů. Jelikož se do dnešních dnů nepodařilo dohledat žádný zachovalý původní kroj, byl v roce 2018 symbolicky obnoven v podobě panenek. V roce 2022 byl obnovený kroj v životní velikosti představen veřejnosti. Připomínáme si tak důležitou součást naší minulosti, našich tradic a kořenů, na něž můžeme být hrdí.

Ženský kroj:

• šátek na hlavu – červený, tzv. vídeňský; úvaz jako v sousedních Řečkovicích
• hedvábný šátek s třásněmi – červené hedvábí s vytkávanými květy hedvábnou a kovovou nití
• kordulka – černá, sametová, s jednoduchým zdobením – s hlubším, téměř čtverhranným výstřihem lemovaným nabíranou pentlí nebo krajkou, se šněrovačkou, šněrování světlé barvy ladící s celkovou barevností kroje
• rukávce s krejzlíkem – střih typický pro Brněnsko (z bílého mulu s menšími rukávky, zdobenými uvázanou pentličkou, zapínaly se na knoflíčky); u krku našita nařasená kraječka, pod níž se dozadu uvazovala černá sametka
• spodničky – plátěné, zdobené na dolním lemu zoubky nebo kraječkami (původně až 15 spodniček, dnes díky dokonalejšímu škrobení stačí čtyři)
• sukně – hedvábná, různých barev, dlouhá ke kotníkům (či alespoň do půli lýtek), šitá ze čtyř až šesti půlí (2,8- 4,2m), podél dolního okraje zdobená našitými stužkami, kraječkami nebo černými sametkami a ukončená hádkem – krepinkou; silueta sukně je zepředu rovná, vzadu několik skladů (varhánků)
• zástěra – sytá barva (modrá), lesklá, lemovaná krajkou; tkanice od zástěry splývají po zadní části sukně
• punčochy – pletené hladké nebo se vzorečkem, bílé
• boty – černé nízké na malém podpatku

Mužský kroj:

• klobouk – černý plstěný, s ozdobami – stuhy, květiny (rozmarýn, muškát) /na hody/; klobouk pro stárky na fotografii je s konstrukcí žebříčku ozdobeného látkovými květy, ovocem, záplavou stuh a živých rozmarýnů
• košile – bílá, plátěná, volná, dlouhá, s přeloženým límcem, zcela městského střihu, zdobená na přednicích sámečky (nažehlenými tak, aby stály) (s bílou jemnou dírkovou výšivkou)
• vesta – tmavě modrá, soukenná s délkou pod boky, s vyšívaným stojacím límečkem (jen drobná květinová výšivka) a zdobená hustou řadou zlatých, stříbrných knoflíků; nosila se zapnutá jen na spodní knoflíky; hody: z kapsy vesty visí světlý či různě barevný hedvábný šátek od stárky
• kalhoty – černé dlouhé
• boty – nízké černé

Kroj obnovila paní Hana Vyšinská, která má dlouholetou zkušenost s rekonstrukcemi krojů a bydlí v Králově Poli. Výroba panenek v královopolském kroji byla realizována u  příležitosti Erbovních slavností 14. 9. 2018. Na Královopolském vinobraní 9. 9. 2022 byl obnovený kroj v životní velikosti představen veřejnosti.

Zdroje informací:

• Urbachová, Eva: Lidový kroj v Brně-Králově Poli a Řečkovicích, Časopis Moravské museum v Brně 38, 1953, s. 83-88.
• Ludvíková, Miroslava: Kroj brněnského venkova v letech 1748-1848, Moravské museum v Brně, 1964.
• vzpomínky paní Marie Pohlové, rozené Maškové (1873-1952), královopolské rodačky
• informace Mgr. Markéty Tobolové z Etnografického ústavu Moravského zemského muzea v Brně
• informace Hany Vyšinské, Krejčovství Hana Mynářová, Brno

Na zastupitelstvu 24. 6. 2020 ještě v rouškách...

Ze zastupitelstva 29. 4. 2020, které se netradičně konalo v Semilasse.

Před 610 lety byl v Králově Poli pohřben moravský markrabě Prokop Lucemburský

Byl jednou jeden král a měl tři syny. V našem případě nejde o pohádku, ale o historii, panovníkem je markrabě, i pro nás bude nejzajímavější syn nejmladší a dojde i na princeznu.

Bratru císaře Karla IV., moravskému markraběti Janu Jindřichu (obviněnému první manželkou Markétou Pyskatou z impotence), povila jeho druhá žena Markéta Opavská pozdějšího císaře Jošta, aquilejského patriarchu Jana Soběslava a Prokopa, který se v Brně narodil asi roku 1358 – jednalo se o významnou, neprávem pozapomenutou osobnost moravské i evropské politiky pozdního středověku, navíc úzce spjatou s Královým Polem.

Prokop Lucemburský vyrůstal na brněnském panovnickém dvoře, kde se mu dostalo humanistického vzdělání, pobýval na hradech Špilberku, Veveří i v Králově Poli. Po smrti otce v roce 1375 získal titul moravského markraběte, bojovný kondotiér Prokop však válčil se svým bratrem Joštem, který zdědil většinu majetku a stal se hlavním zeměpánem.

Dočasné smíření obou bratrů vedlo ke zvýšení jejich evropské prestiže – podíleli se na dynastickém úsilí o zisk Polska a Uher a finančně podporovali své bratrance, Václava IV. i Zikmunda Lucemburského. S ním se roku 1385 vydali na tažení za uherskou korunou a na oplátku získali dnešní západní Slovensko, které pak vyměnili za Branibory.

Mladší moravský markrabě Prokop, později jako zemský hejtman nejvlivnější osobnost na dvoře českého krále Václava IV., se opět dostal do sporu se svým bratrem Joštem, braniborským a moravským markrabětem, na jehož straně stál uherský král Zikmund. V roce 1393 se rozhořela druhá válka mezi Joštem a Prokopem, jemuž se podařilo zmocnit Znojma a který podnikl válečnou výpravu do Uher; Prokop se měl stát slezským vévodou. V roce 1402 však Zikmund zajal českého krále Václava IV. i moravského markraběte Prokopa, kterého upřímně nenáviděl a tři roky věznil v Prešpurku (dnešní Bratislavě), kde se markrabě věnoval psaní poezie. Jošt se přičinil jak o bratrovo uvěznění, tak i propuštění.

Prokop zůstal starým mládencem, byť ho chtěl Jošt oženit s dcerou hraběte ze Sundgau a Václav IV. s princeznou Janou, dcerou aragonského krále Jana I. Na rozdíl od svých bratří měl Prokop potomka, nemanželského syna Jiřího, který se stal mnichem v Monte Cassinu; šlo o posledního potomka lucemburského rodu.

Prokop, jemuž dlouhé věznění podlomilo zdraví, se v předtuše smrti uchýlil do kartuziánského kláštera v Králově Poli, k jehož založení dal třicet let před tím svému otci souhlas a kde také strávil poslední týdny svého života. Prokop Lucemburský, markrabě moravský, zemřel 24. září 1405 v Králově Poli. Kartuziáni jej charakterizovali takto: „Kníže jak vzhledem a krásou těla, tak velkými znalostmi nejlepších věd, jasným duchem a nadáním i schopnostmi a též i válečným uměním nejpovolanější.“

Prokopův bratr Jošt se stal jediným pánem Moravy a brzy i pánem Evropy – římským králem; pohřben je u sv. Tomáše. Jeho bratranci Václav IV. a Zikmund se do dějin zapsali hlavně v souvislosti s husitstvím.

Před čtyřiceti lety byla v královopolském kostele Nejsvětější Trojice uprostřed presbytáře v chóru otců nalezena vyloupená hrobka s dřevěnou rakví a kostrou asi padesátiletého muže o výšce 183 cm, trpícího artrózou. Shodné antropologické znaky nesl i Jošt Moravský. Nalezené ostatky byly přisouzeny markraběti Prokopovi, vloženy do olověné tumby, jejímž autorem je sochař Otmar Oliva, a 21. 12. 1988 znovu slavnostně pohřbeny, tentokrát v Andělské kapli. Hrobka je přikryta mramorovou deskou s bronzovým nápisem Prokop Lucemburský, moravský markrabě, 1358 – 1405. Po Prokopovi jsmě měli v Králově Poli pojménovánu i ulici (Prokopgasse), dříve Klášterní, která dnes nese jméno Fr. Hrubého.

Ondřej Hýsek